Geomorfologická charakteristika

Krajinná dominanta Ralska (696 m).

V území geoparku Ralsko lze odlišit dva základní typy reliéfu. Na západě a severozápadě jde o členitý (erozní) pískovcový reliéf s relikty strukturních plošin a vypreparovanými suky a hřbety neovulkanitů. Kvádrové pískovce křídového stáří zde tvoří stěny hluboce zaříznutých roklí nebo plošiny, na nichž morfologicky vynikají vypreparovaná intruzivní tělesa mladých vulkanitů - Bezděz, Velká a Malá Buková, Borný, Čertovy zdi u Ploužnice. Ralsko (696,1 m) jako nejvýraznější dominanta kraje dalo název širšímu orografickému celku - Ralské pahorkatině. Odvodňování přímo k S do Ploučnice je velmi omezené a hlavní roli tak hraje systém údolí napojených na Ploužnický a Svébořický potok, Hradčanský potok a Mlýnský potok. Největší členitosti dosahuje údolní síť v oblasti Kumerského pohoří a Hradčanských stěn, na jižních svazích Ralska nebo v okolí Hamru n.J.; ve všech případech jde o síť bez stálých vodních toků.

Naopak na východě a jihovýchodě, v oblasti s převahou vápnitých pískovců, se jedná o strukturně podmíněnou plošinu uklánějící se pod úhlem do 1° k JV. Tato část území geoparku je na východě odvodňovaná již systémem Jizery, konkrétně Zábrdkou a jejími pravostrannými přítoky. Tato údolí směřují jednotně ve směru sklonu celé plošiny a až na výjimky (Čertův žleb) se vyznačují celkově nižší dynamikou reliéfu než údolí v západní části geoparku (např. Mikuláš 1996). Severním směrem na celém území geoparku nabývají na výraznosti vulkanicky podmíněné hřbety směru SV–JZ (přechod do oblasti tzv. Čertových zdí).

Výhled ze Zourovského vrchu směrem k údolí Zábrdky, v pozadí Ještěd.

Typický reliéf severních svahů Hradčanských stěn se skalní pyramidou Tvarožníku.

Typický reliéf severní části Geoparku Ralsko. Kuželovité vrcholy Hamerského Špičáku a Děvina (vlevo) leží na žíle vulkanické horniny – mikromelilitolitu, protažené ve směru SV–JZ. Široký vrch (vpravo) je malou stolovou horou tvořenou pískovci střední části jizerského souvrství.

Reliéf kvádrových pískovců se vyznačuje specifickým souborem mezoforem a mikroforem (Balatka a Sládek 1984, Adamovič a kol. 2010a). Kvádrové pískovce vyšších částí nahoru hrubnoucích cyklů tvoří samostatné věže, svislé stěny i skalní defilé o výšce až 40 m. Pestrost skalních mezoforem je umocněná v místech s nepravidelnou distribucí železitého nebo karbonátového tmelu nebo tam, kde jsou pískovce druhotně zpevněny – silicifikovány (prokřemeněny) při kontaktu s žilami mladých vulkanitů. V pískovcích spodního jizerského souvrství jsou mezi Borečkem a Hradčany vyvinuty skalní výklenky a skalní okna. V kvádrových pískovcích střední části jizerského souvrství jsou v Kumerském pohoří a Hradčanských stěnách vyvinuty skalní hřiby s vrcholy z železitého pískovce, skalní výklenky (převisy) a symetrické skalní dutiny, skalní okna, skalní brány a slepé brány. V jemnozrnných pískovcích vyššího jizerského souvrství jsou typické skalní hřiby, jejichž noha je zúžená na polohách intenzivnější bioturbace. Na vápnité polohy je zde vázáno krasovění, které může mít až podobu jeskyní desítek metrů dlouhých (Husovy kostely; Cílek 1996) nebo perforací typu skalních bran. Projevy krasovění ve vápnitých pískovcích vyššího jizerského souvrství na Malé Bukové mají spíš charakter mikroforem (důlky, škrapy). Soubor skalních hřibů (Kühn 1994) ve Vranovských skalách je také vázán na bioturbované polohy v jemnozrnných pískovcích středního jizerského souvrství. V okolí Hamru n. J. se v reliéfu spodní i střední části jizerského souvrství uplatňuje především železitý tmel v pískovcích podél žil vulkanitů: vznikají tak celé hřbety zpevněné železitým pískovcem s pestrou sadou mikroforem (Skalní divadlo, viz např. Mikuláš a Adamovič 2002).