Svébořice (Schwabitz)

Svébořice (Schwabitz) byla druhá největší obec ve zdejším kraji. (po Vrchbělé). Již k roku 1325 nalezneme první zmínky o obci. Později obec tvořily čtyři řady domů podél toku potoka. Obec měla vlastní kostel z roku 1359 (první záznamy), farní školu - založenou před rokem 1580, mnohem později i školu českou. 

Dále selské usedlosti, pekaře, řezníky, prodejny látek a pleteného zboží, hostince ... v roce roku 1921 obec čítá 141 domů a 615 obyvatel z toho většinu německých. Od r. 1902 zde fugovala poštovní stanice, v roce 1922 zavedeno elektrické osvětlení, v roce 1928 zřízena soukromá autobusová linka do Mimoně. Povrchová voda je v obcích okolo Ralska spíše výjimkou, Svébořice však jsou na prameny velmi bohaté. Svébořický potok napájí nejen obecní Svébořický rybník, přebytečná voda odtéká uměle vybudovaným kanálem a zásobuje vodou i celou dolní kaskádu rybníků, Novodvorský, Novomlýnský, Hvězdovský. Obec měla od roku 1913 vlastní vodojem a vodovod a od roku 1927 koupaliště na jednom z obecních rybníků. Poloha obce, na kupecké cestě ze Žitavy (přes Jablonné v Podještědí), dala vzniknout celnici (1659) i šatlavě (soutěska pod Šenkovním vrchem). Celnice byla později přebudována na hostinec U celnice a provozována ještě na počátku 20. století.

Svébořický kostel a poutní stezka. Kostel v obci je zmiňován již v roce 1359, roku 1681 byl přestavěn a získal charakter loretánského kostela a stal se významným poutním místem. Spolu s dodnes dochovaným Svatým Hrobem v Mimoni vděčí za svůj vznik na sklonku 17. století Janu Ignáci Putzovi z Adlersthurnu, majiteli mimoňského panství. Z Mimoně vedla do Svébořic poutní cesta lemovaná patnácti výklenkovými kaplemi s vyobrazením růžencových tajemství. Jádrem svébořického kostela byla loretánská kaple (tzv. Svatá chýše), která zde však oproti běžným zvyklostem nestála samostatně, ale tvořila presbytář, k němuž se přimykala chrámová loď, nahrazená roku 1864 novostavbou. Kostel zanikl spolu se vsí. Jedinou zachráněnou památkou je kdysi hojně uctívaná socha Panny Marie Loretánské z hlavního oltáře. Ta našla svůj nový domov v děkanském kostele v Mimoni.

Svébořice vojenské. V důsledku druhé světové války byli němečtí obyvatelé v roce 1945 odsunuti. V letech 1946-1951 byl postupně zřizován vojenský výcvikový prostor Ralsko pro výcvik československé lidové armády. Po příchodu sovětských vojsk v roce 1968 zde vznikla soustava celkem tří střelnic, která splňovala požadavky na kompletní výcvik motostřeleckých a průzkumných vojsk. Na střelnicích, které byly po obou stranách cesty, se z vozidel pěchoty vystřílely tuny munice a bezpočet reaktivních kumulativních a tříštivých střel. Pěchota zde vystřílela nejvíce protitankových střel RPG-7, cvičných i ostrých, v porovnání s ostatními střelnicemi v Ralsku. Mezi usedlostí Nový Dvůr a Svébořicemi fungovaly v době pobytu sovětských vojsk kasárenské celky 130. protiletadlového raketového pluku. Objekty byly střeženy armádou až do roku 1997. Zdroj informací: Václav Bilický - www.expozice-ralsko.estranky.cz , Laco Lahoda - www.podzemi-cma.cz

Svébořice dnes. Domy z bývalé významné vesnice byly téměř zničeny svébořickou střelnicí určenou pro pěchotní zbraně a palubní zbraně obrněných vozidel pěchoty. Dnes najdeme jen jejich pozůstatky. Zároveň je zde mnoho ruin po vojenských stavbách. Pod Hradovým vrchem (jižně od něho) je malý plechový muniční sklad (zapuštěný v zemi). Mezi polorozbořenými objekty jižně od silnice je zajímavý tesaný sklep s betonovým stropem.