Okno do nitra Země

Pískovcový reliéf a polzenity

KRAJINA ZROZENÁ Z MOŘE

Před 90 miliony lety v období druhohor zvaném křída byla oblast geoparku zalita mělkým mořem. Na jeho dně se usazoval křemenný písek a štěrk, ze kterého postupem času tíhou nadloží vznikla pevná hornina zvaná pískovec o mocnosti až několik set metrů. Usazeniny zde po odlivu moře (asi před 65 miliony let) zůstaly jako součást české křídové tabule. Po ústupu moře na vzniklou pískovcovou tabuli začaly působit vnější síly (voda, vítr, led, živé organismy), které z ní doslova vymodelovaly spletitou mozaiku tvarů. Právě v geoparku máte šanci vidět "sochařská díla" přírody - skalní věže, skalní brány, skalní hodiny nebo voštiny.

VULKANICKÁ MINULOST

Na konci druhohor a ve třetihorách následkem tektonického tlaku došlo na mnohých místech k rozpukání pískovcové desky. Do vzniklých puklin proniklo žhavé magma z hlubin Země a utuhlo v podobě hornin (polzenit, čedič), které jsou mnohem tvrdší než pískovec a tak lépe odolávají erozi. Z toho důvodu jsou základem většiny zdejších strmých kopců. Druhohorní a především třetihorní vulkanická činnost dala krajině novou tvář a diverzitu.

SVĚTOVÝ UNIKÁT - POLZENITY

Rozmarně meandrující řeka Ploučnice protékající geoparkem dala název jedné z nejstarších vyvřelých hornin české křídové tabule - polzenitu - a zapsala se tak do dějin světové geologie. Polzenity vyvřely za dramatických událostí asi před 75 miliony lety jako žhavé magma z hlubin Země a vzhledem k tomu, že vystoupily rychle k povrchu, zůstaly bez větších korových příměsí. Dozvídáme se z nich mnohé o zemském plášti. Poté utuhly a ležely ukryté pod vrstvou zdejších pískovců. V důsledku postupného zvětrávání a odnosu měkčího pískovce se polzenitové žíly dostaly na povrch. Geopark Ralsko je tak oknem do nitra Země.

TAJEMSTVÍ "ŽELEZITÉHO KAMENE"

Na mnoha místech geoparku se zjílovělé části žil vulkanických hornin těžily jako železná ruda. Těžba probíhala především v 17. a 18. století a dodnes po ní v krajině můžeme najít pozůstatky ve formě povrchových dobývek (tzv. pinek) i podpovrchových štol (na Děvíně). Z natěžené rudy, které němečtí horníci říkali "Toneisenstein", zjílovělý železitý kámen, se poté tavením ve vysokých pecích (tzv. hutích) získávalo železo.

KRAJINA MEZI HRADY

Ve čtvrtohorách se vytvořil dnešní půdní pokryv. Na pískovcovou tabuli působily vnější síly (voda, změny teplot, mráz, činnost organismů), které z ní doslova vymodelovaly spletitou mozaiku tvarů. Tvrdé vulkanické horniny odolávají erozi výrazně lépe než měkké horniny usazené (pískovce). Proto podmiňují vznik vyvýšených tvarů reliéfu - suků či hřbetů. Tyto strmé a často i stěží přístupné vrcholy se stávaly příhodným místem pro stavbu středověkých hradů (Ralsko, Děvín, Bezděz).