Těžba uranu

Hlavní omezení území tvoří lužický zlom, který odděluje strážský blok od Ještědského hřbetu a Lužických hor. Na jihozápad se táhne hradčanský zlom, na severozápadě prochází strážský zlom a jihovýchodně pásmo NPP Čertovy zdi. Z geologického hlediska se v podloží nachází metamorfované, intruzivní a vulkanogenně-sedimentární horniny proterozoika a paleozoika. Nadloží tvoří svrchnokřídové horniny kontinentálních a příbřežních sedimentů písčito-jílovitého typu. Dělíme je na cenomanské a turonské vrstvy, které zároveň tvoří dvě významné zvodně.

Za dobu prosperity uranové těžby bylo vyhloubeno devět jam. Hlubinná těžba probíhala na dolech Hamr I (1972–1993) a Křižany I(1983–1990). Na Dole Hamr I bylo za dobu provozu vytěženo celkem 9,6 milionů tun rudy s obsahem 10 680 tun uranu a na Dole Křižany I bylo vytěženo 1,2 milionu tun rudy s obsahem 1 060 tun uranu. Za dobu provozu chemické těžby podzemním loužením ve Stráži pod Ralskem bylo do podzemí vtlačeno 4,1 milionů tun H2SO4 a bylo vytěženo celkem 15 862 tun uranu. Od roku 1990 začal útlumový program a zároveň postupná likvidace veškerých šachet a důlních areálů. Od roku 1996 dochází k sanaci následků chemické těžby a uran je získáván pouze jako zbytkový produkt v rámci čerpání a čistění podzemních vod. Jeho množství se v současnosti pohybuje v průměru okolo 15 tun ročně. 

Uran byl po druhé světové válce vyhledávanou surovinou a to především v souvislostech se zbrojením a samozřejmě i energetikou. V severočeské křídové pánvi byl objeven v okolí Děvína již v roce 1962 a záhy nato bylo vyhlášeno nové perspektivní ložisko v širším okolí Hamru na Jezeře. V tehdejším Československu šlo o vůbec první ložisko uranu, které bylo objeveno v takto specifických tektonických a hlavně hydrogeologicky složitých podmínkách. Klasické dobývání hornickým způsobem, které odstartovalo hloubením první jámy 9P Stará Lužice v okolí Širokého kamene, bylo doprovázeno i těžbou chemického vyluhování zejména v okolí Ralska. Z toho důvodu byla v roce 1966 zřízena samostatná účelová organizace Uranové doly Hamr.

Zdroj obr. a panely: Petr Mužák.

V rámci průzkumu bylo postupně objeveno 8 ložisek uranu a to Stráž, Křižany, Břevniště, Hamr, Mimoň, Hvězdov, Holičky a Osečná. Vlastní uranové zrudnění bylo zachyceno přibližně v hloubkách 160 až 240 m pod povrchem. Rudní tělesa charakterizujeme jako deskovitá, místy čočkovitá, jejichž mocnost se pohybovala v řádech několika decimetrů až metrů. Uranové zrudnění bylo prezentováno zejména oxidy U, dále ningyoitem a hydrozirkonem. Ložiska tak mají převážně uraninit-ningyoit-hydrozirkonový typ zrudnění.

První hlubinná těžba tzv. experimentálního bloku začala v roce 1971 a předcházelo jí získání technologického vzorku rudy. U chemické těžby to bylo již v roce 1967, kdy při 2. vyluhovacím pokusu bylo dosaženo průmyslové koncentrace. K rozpouštění sedimentů nabohacených uranem byla využívána kyselina sírová. 13. 12. 1967 byla odvezena první cisterna s uranovým koncentrátem do chemické úpravny v Mydlovarech. Konečným produktem vytěžené uranové rudy byl tzv. žlutý koláč, neboli diuranát amonný. Ten sloužil jako výchozí surovina pro výrobu paliva do jaderných elektráren.